Tato bylinka na první pohled zaujme svým vzhledem. Fascinuje mě svou krásou a také svým rozšířením. Jméno lnice vzniklo původně odvozením od lnu z důvodů velké podobnosti listů obou rostlin. Lnice květel roste po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších oblastí a Islandu. Dále se vyskytuje na Dálném východě, v Severní Americe a v Jižní Africe.
Je také známa pod lidovými názvy hledík, pyštěk nebo lněnice. Jako léčivá bylina je známá již velmi dlouho. Ale v lékárnách se neprodává, tak nezbývá nic jiného, než ji nasbírat svépomocí.
Roste na okrajích cest, náspech, v silničních příkopech, na hrázích, kamenolomech. Oblíbila si suchá a slunná místa. Je to vcelku hojná bylinka.
Sbírá se horní část nati s květem na počátku kvetení.
Velké užití má v čajových směsích. Lnice květel samostatně jako nálev moc nepije, protože sama o sobě nemá moc dobrou chuť. U někoho může dokonce vyvolat dávení – z toho důvodu se většinou kombinuje s rostlinami obdobných vlastností, ale podstatně lepší chuti (bazalka, meduňka, řepík). Nedoporučuje se vnitřně užívat dlouhodobě a v těhotenství.
U lnice nejsou zaznamenány žádné vedlejší nežádoucí účinky.
Z vnějšího použití je tedy vhodné používat obklady, pleťové vody, nebo masti.