Je to jedna z pradávných bylin, která se používá hlavně jako uklidňující prostředek centrální nervové soustavy. A nemá žádné vedlejší účinky, navíc je docela jednoduché jej pěstovat. V ČR se vyskytuje v přírodě velice roztroušeně, na vlhkých až slatinných loukách, v zásaditých půdách bohatých na vápník.
Kozlík lékařský je trvalka, která má přímou rýhovanou a dutou lodyhu. Dorůstá do výšky až přes jeden metr. Vstřícné listy jsou lichozpeřené – to znamená, že na konci je jeden a na čepeli je více lístků proti sobě. Listy jsou tedy složené z 9 až 21 kopinatých, zubatých až celokrajnýchlístků.
Květy jsou bílé nebo červenavé, sestavené v bohatý chocholíkatý hrozen vidlanovitého tvaru. Plodem je jednosemennánažka. Oddenek je krátký, voňavý, s četnými kořínky.
(Valeriana officinalis)
Čeleď: kozlíkovité (Valerianaceae)
Podívejte se níže na video, zde je vidět kozlík detailněji:
Je to vytrvalá bylina dorůstající v květenství až 150 cm. Pěstuje se ze semínek.
Můžeme si jej během srpna až listopadu předpěstovat na zahradě na záhoně nebo v pařeništi a pak dát na stálé stanoviště (v pařeništi jej předpěstujeme v případě pozdního výsevu na podzim). Můžeme jej předpěstovat výjimečně i během února a března. Rostlinky však nebudou tak vitální jako z podzimního pěstování. Na konečném stanovišti by měly být vzhledem ke svému vzrůstu 30 cm od sebe.
Jednodušší je však přímý výsev na záhon během srpna až září. Nemusí se nijak přikrývat. Kozlík má rád vlhčí stanoviště, ale mělo by být slunné. Vzrostlé rostliny můžeme na jaře nebo na podzim dělit pomocí kořenů.
Celá rostlina obsahuje složky se sedativními účinky, v kořeni se nachází jejich největší koncentrace. Sbírá se tedy kořen kozlíku následující rok od výsevu. Kořen se tedy vykopává z dvouletých rostlin v květnu před rozkvětem nebo na podzim v říjnu. Ideální je sběr během října do listopadu. Kořen má nepříjemný zápach staré kůže nebo potu, láká myši a kočky.
Kořen opereme, zbavíme jej vláknitých kořínků a v suché utěrce prosušíme. Sušíme maximálně při teplotě 40 °c. Silné kořeny můžeme rozříznout, abychom urychlili sušení. Uchováváme nejlépe ve šroubovací sklenici v temnu. Kořen můžeme také v mlýnku na koření umlet na prášek.
Je to především divoká bylina, kterou můžeme najít i v naší přírodě na okrajích vlhčích lesů.
Kozlík je specialista na uklidnění centrálního nervového systému. Má sedativní účinky, proto se užívá hlavně při:
Nejčastěji se užívá tinktura nebo odvar.
Připravuje se z čerstvých nebo sušených kořenů. Pokud máme k dispozici čerstvé kořeny, tak je omyjeme a osušíme, nakrájíme na drobné kousky. Zalijeme je pálenkou (vodka, slivovice) tak, aby byly kořeny potopeny. Necháme 14 dní vyluhovat. Užíváme 20 kapek 3x denně, nebo na spaní kávovou lžičku ¾ hodiny před spaním, druhou kávovou lžičku těsně před spaním. Tinkturu si můžeme nakapat také do vlažného čaje nebo do mléka s medem.
Kávovou lžičku suchých kořenů zalijeme čtvrt litrem studené vody, pomalu zahříváme a necháme přejít varem, 10 minut necháme přikryté vyluhovat, pijeme 2x denně mezi jídly. Odvar má však velmi odpudivou chuť.
Kozlík by se neměl užívat déle než 2 – 3 týdny, protože je návykový. Tělo si zvykne a přestane na účinné látky reagovat. Vyššími dávkami by se naopak místo zklidňujících účinků mohlo dostavit rozrušení a stres. Užívání kozlíku nejprve konzultujte se svým lékařem.
Kořen kozlíku můžeme použít do polévek a k dušenému masu, vařením se obsah látek snižuje.