Tento podzimní čas mám moc ráda, protože se nám doma začínají shromažďovat sušené bylinky, různé tinktury, masti, zpracované plody z přírody i ze zahrádky. Na okně v kuchyni si ještě vesele rostou bylinky, kumbál se zaplňuje zeleninou, ovocem a likéry.
Nastávajícím podzimem rozhodně bylinková sezóna nekončí. Ještě můžeme jít na plody šípku, hlohu, ještě nám dozrává pozdnější odrůda rakytníku, mohou se teď sbírat kořeny křenu, pampelišky, čekanky, kozlíku, kostivalu, lopuchu…kdo ví, zda to vůbec všechno stihneme. Nejspíš se letos zaměřím hlavně na ty pampeliškové kořeny, křen a šípek.
Bylinek je tolik, že samozřejmě není možné sbírat nebo pěstovat a zpracovávat všechny. Je třeba si vybrat takové, u kterých předpokládáme, že bychom je mohli potřebovat. A tím se řídím.
Je také důležité vědět, co se dá kdy sbírat a k čemu to je a na základě toho si vybrat. Moc mě baví také zkoušet nové věci – něco zkusit nového uvařit, udělat voňavý polštářek, vyzkoušet udělat novou mast, nebo sirup.
To samé je to s pěstováním bylin doma nebo na zahradě, začala jsem s pěti bylinkami, postupně jsem přidávala a teď jsem napočítala přes padesát druhů bylin a dřevin, které mají léčivé účinky, nepočítám do toho klasické ovoce a zeleninu. Je ale fakt, že postupně ze zahrady mizí okrasné rostliny a nahrazují je ty, ze kterých máme užitek.
Zahrada tím na kráse rozhodně neutrpěla. Byliny jsou zároveň i okrasou, jen když zmíním například rozkvetlé tymiány, mateřídoušky, řimbabu, topolovku, dobromysl, kontryhel, divizny – to prostě nemá chybu!
Za sezónu se toho dá stihnout z toho bylinkaření mnoho, vlastně jarem to počínaje. Stále ještě mám z jara v lednici pesto z česneku medvědího, nebo mám ještě v mrazáku pár balíčků spařených a nakrájených kopřiv a bršlice na špenát. Začíná to vlastně už v předjaří, kdy začínají růst první čerstvé zelené lístky polníčku třeba do salátku nebo do smoothies.
Často dostávám otázky – „Jak to všechno stíháš? To pěstování, sběr, zpracovávání? Kdy to všechno děláš? Já na to nemám čas…“ Každý máme ve svém životě místo pro nějakou zábavu. Každý máme však rozdílnou dobu, kterou můžeme svým koníčkům věnovat. Nebo chceme věnovat? Ono totiž řict jestli bych něco měl nebo něco opravdově chci je rozdíl.
Přijala jsem to jako svůj životní styl. Mám dvě malé děti, se kterými trávím hodně času venku, postupně je zapojuji a zasvěcuji do tajů bylinek, je to nádherné. Děláme mnoho věcí společně, přijde jim to tak přirozené. Mnoho lidí doma opečovává nějako u kytičku, no tak jich mám jen trochu víc 🙂
Samozřejmě to šlo postupně, za ty roky jsem vždycky vyzkoušela něco navíc a zařadila to. Postupně jsem se učila v praxi bylinky a keře pěstovat, ty co šly, tak i v domácnosti. Je to tak, jako když se učíte něco nového a až to umíte, přiberete si něco dalšího a pak zase něco navíc. Postupně se vám znalosti a dovednosti vryjí pod kůži a už to děláte automaticky, přirozeně a trvá vám to třetinu času oproti začátku.
Většinu bylin, které pěstuji, jsem sepsala do dvou ebooků, kde jsou návody na jejich pěstování v bytě, na balkoně a na zahradě samozřejmě s radami jak je využít pro zdraví a taky recepty pro použití v kuchyni. Sama jsem takové rady kdysi postrádala, hlavně ohledně pěstování. Procházela jsem si mnoha pokusy a omyly.
Je to prostě moje vášeň. Něco, co už je již mou součástí. Abychom mohli něco dělat naplno, musíme to doslova žít. A život s bylinkami je nádherný, voňavý, barevný. Moc mě baví chodit na procházky a ukazovat dětem, co tam roste, k čemu to je. Doslova to na ně přenáším.
Ještě přiložím pár fotek z našich toulek 🙂