Září mám moc ráda. Příroda je ještě plná života, ale pomalu už začínáme cítit, že léto končí. Dozrávají jablka, hrušky, švestky, dýně, sklízíme kořenovou zeleninu a v přírodě začíná období plodů a pomalu také kořenů.
A stejně jako se mění příroda kolem nás, často se mění i naše potřeby. Po létě plném čerstvého ovoce, salátů a studených jídel začínáme přirozeně sahat po něčem teplejším a sytějším.
Právě září je v tradiční čínské medicíně spojováno se slezinou a žaludkem a s obdobím, kdy bychom měli věnovat větší pozornost trávení a tomu, čím své tělo vyživujeme.
Než se ale podíváme na tento tradiční pohled, pojďme si nejprve říct, co vlastně slezina a slinivka v našem těle dělají.
Ačkoli jejich názvy znějí podobně, slezina a slinivka jsou dva úplně odlišné orgány a mají také odlišné úkoly.
Slezina patří k našemu lymfatickému a imunitnímu systému. Podílí se na imunitní odpovědi, filtruje krev a pomáhá odstraňovat staré či poškozené červené krvinky. Je tedy jedním z orgánů, které se podílejí na obranyschopnosti organismu.
Slinivka neboli pankreas má zase velmi důležitou úlohu v trávení a regulaci hladiny cukru v krvi.
Produkuje trávicí enzymy, které se dostávají do tenkého střeva a pomáhají nám zpracovat potravu. Zároveň vytváří hormony, mezi které patří především inzulin a glukagon, které se podílejí na regulaci hladiny glukózy v krvi.
Už z toho je krásně vidět, jak důležitou roli v našem těle oba orgány mají – jen každý trochu jiným způsobem.
Tady se na chvíli přesuneme od moderní fyziologie k úplně jinému systému pohledu na lidské tělo.
V tradiční čínské medicíně totiž pojem „slezina“ neznamená pouze anatomický orgán, jak ho známe ze západní medicíny. Je součástí širšího funkčního systému spojeného hodně s přeměnou potravy, získáváním energie a hospodařením s tekutinami.
Proto se v TČM při oslabení tohoto systému hovoří například o únavě, pocitu těžkosti, horším trávení nebo takzvaném hromadění „vlhkosti“.
A právě tady vzniká někdy zmatek. Když se v tradiční čínské medicíně mluví o „oslabené slezině“, není to totéž jako onemocnění sleziny diagnostikované lékařem. Je to jiný způsob popisu fungování organismu.
Mně se ale na tomto tradičním pohledu líbí jedna myšlenka: s příchodem podzimu trochu zpomalit, zahřát se a začít více přemýšlet nad tím, čím své tělo vyživujeme.
Je potřeba ctít i cyklus přírody a naslouchat, toto zpomalení často sám podzim nabízí.
Nemusíme hledat žádné exotické potraviny. Naopak. Stačí se podívat na to, co nám právě teď nabízí naše zahrady, pole a sady.
Dýně, mrkev, celer, červená řepa a další kořenová zelenina. Luštěniny, ořechy, jablka, hrušky nebo švestky.
S příchodem chladnějších dnů můžeme postupně vyměnit část studených jídel za polévky, vývary, dušenou a pečenou zeleninu, kaše nebo teplé kompoty. Přesně taková jídla ostatně tradiční čínská medicína v tomto období upřednostňuje.
A přidat můžeme také koření a bylinky – třeba skořici, zázvor, majoránku, tymián, bazalku, saturejku nebo rozmarýn.
Nemusíme přitom převrátit celý jídelníček vzhůru nohama. Někdy stačí začít úplně jednoduše: méně průmyslově zpracovaných potravin a sladkostí a více skutečného, čerstvě připraveného jídla.
A tady už se dostáváme do oblasti, kterou mám nejraději.
Podzim totiž není konec bylinkové sezóny. Právě naopak. Zatímco během léta jsme sbírali hlavně květy a natě, teď se naše pozornost pomalu přesouvá pod zem – ke kořenům.
Pampelišku většina z nás vnímá jako jarní bylinku. Jenže na podzim nás začíná zajímat její kořen.
Pampeliška podporuje normální trávení a normální funkci jater, přispívá k normální funkci močové soustavy a vylučování. Z kořene si můžeme připravit například odvar nebo tinkturu.
A právě u kořenů je důležité vědět nejen co sbírat, ale také kdy kořen vykopat, jak ho poznat, očistit, usušit a co z něj potom připravit.
To je mimochodem přesně to, čemu se věnujeme v mém online kurzu Kořeny a plody podzimu. Nechci totiž, abyste jen věděli, že „kořen pampelišky je léčivý“. Chci, abyste přišli do přírody, rostlinu opravdu poznali, věděli, kdy ji sbírat – a doma si z ní dokázali něco připravit.
Na kopřivu bychom neměli zapomínat ani na podzim. Tradičně se používá především jako bylina podporující vylučování vody z organismu a normální funkci močových cest. V tvých podkladech je zmíněna také v souvislosti s obsahem železa.
Na trávení se tradičně používají také hořké byliny, například pelyněk nebo zeměžluč.
Možná si ještě vzpomenete na staré pořekadlo našich babiček:
„Co je hořké pro pusu, to je dobré pro žaludek.“
A něco na tom opravdu je – hořká chuť není v bylinkářství náhodná. Hořké látky jsou jedním z důvodů, proč se některé rostliny tradičně používají právě v souvislosti s trávením.
A na podzim můžeme sáhnout také po kořeni čekanky. Čekanka podporuje normální funkci střev a jater a přispívá k normálnímu trávení.
A právě kořeny jsou pro mě jedním ze symbolů podzimu. Celé léto rostlina čerpala sílu ze slunce a na konci vegetační sezóny se její život postupně stahuje zpátky dolů.
Proto s příchodem podzimu bylinková sezóna nekončí. Jen se mění to, kam se při sběru díváme. 🌿
Možná právě proto mám podzimní bylinkaření tak ráda.
Nemusíme čekat, až nám tělo začne dávat najevo, že se s ním něco děje. Pomůžeme mu ihned. Můžeme využít období, kdy je kolem nás spousta čerstvých sezonních potravin, plodů i léčivých kořenů, a trochu se vrátit k jednoduchosti.
Teplé jídlo. Méně cukru a průmyslově zpracovaných potravin. Více odpočinku. Procházka venku. A košík, do kterého si cestou nasbíráme něco, co potom skutečně využijeme.
Podzim totiž není jen obdobím sklizně na zahradě. Může být i obdobím, kdy začneme trochu více pečovat sami o sebe.
A pokud vás láká naučit se poznávat, sbírat a zpracovávat léčivé kořeny a divoké plody, můžete se ke mně přidat do kurzu Kořeny a plody podzimu.
A jestli naopak cítíte, že po létě potřebujete svůj jídelníček trochu odlehčit, zpomalit a věnovat několik týdnů cílené péči o sebe, právě na tom je postavená moje Podzimní očista těla.