Je to aspirin v podobě rostliny. Nebo jinak – tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) dal vzniknout aspirinu. Dříve než se přišlo na to, jaké jsou léčivé účinky této divoké bylinky, používala se díky své velmi příjemné vůni jako vonná rostlina do prostor domů, také se přidával do ovocných džusů a medoviny.
V první polovině 19. století byla v poupatech tužebníku jilmového objevena látka salicin – ta stejná látka, která se už před tím izolovala z vrby bílé. Salicin snižuje horečku, bolest a je protizánětlivý. Avšak ve vysokých dávkách má salicin nežádoucí účinky v podobě nevolnosti, průjmu, břišního krvácení, dokonce mohl navodit i smrt.
Němečtí chemici se však snažili snížit nežádoucí účinky ze salicinu a kyseiny salicylové a přidali k nim tedy i z tužebníku acetylovou skupinu a získali tak výslednou kyselinu acetisalicylovou. Byl to však dlouhý název tak se chemici shodli, že jej zjednoduší a k prvnímu písmenku „a“ přidali slovo „spirin“. To proto, že tužebník se dříve latinsky nazýval Spiraea. A tak vznikl Aspirin. Látka, která má nižší nežádoucí účinky a zesílené analgetické účinky a také lépe ulevovala od horečky a zánětů.
Rostlina jako taková nemá samozřejmě tak silné účinky jako aspirin. Rostlina sama o sobě je studnicí mnoha látek, které společně fungují jako celek, takže se nemusíme obávat, že bychom měli po silném nálevu nežádoucí vedlejší účinky popsané výše u samostatné látky salicinu. Naopak, celá rostlina funguje naprosto jinak než samostatně izolovaná a koncentrovaná látka. Tužebník je dokonce velmi šetrný vůči žaludku. Dokonce je vhodný i pro malé děti při zažívacích potížích.
Tužebník pomáhá například proti bolestem hlavy, při menstruačních bolestech, artritidě, nachlazení….vezmeme to tedy popořádku.
Tužebník je potopudný a tím pomáhá snižovat horečku a zánětlivé procesy, je velmi vhodný jako čaj v kombinaci s květem bezu a lípy.
Tužebník má svíravé účinky, takzvané „stavící“ účinky na trávicí trakt při průjmech. Pomáhá také zklidňuje žaludeční šťávy – pomáhá tedy zklidňovat bolesti žaludku, pálení žáhy. Dokonce je doporučová na zlepšení střevní mikroflóry po antibiotické léčbě.
Tužebník je také močopudný a napomáhá pročišťovat močové cesty a celkově organismus, zlepšuje látkovou výměnu a mírní kožní choroby.
Pomáhá odplavovat soli z těla a tak působí společně s protizánětlivými účinky proti revmatismu a dně. Tužebník bývá součástí protirevmatických čajů.
V Evropě a Asii ve vlhčích oblastech okolo potoků, na okrajích vlhkých lesů, na podmáčených loukách, v okolí rybníků. Je to rostlina cca 1,5 metru vysoká a má hranatý stonek se zpeřenými listy, které jsou ze spodní strany šeadavé až plstnaté. Takto se bezpečně pozná od tužebníku obecného, který má spodní stranu také zelenou a má jednotlivé lístky podstatně tenší než tužebník jilmový.
Sbírá se květ nebo nať s květem. Rozkvétá v červnu.
Je možné si z něj udělat čaj buď ze samotného nebo v kombinaci s dalšími bylinkami, které podpoří konkrétní účinek. Nebo si jej můžeme dopřát jen tak jednou za čas na podpoření imunity.
Jednu polévkovou lžíci směsi spaříme 1 litrem vroucí vody a necháme 10 minut luhovat. Pak podáváme velmi teplý lehce oslazený medem.
10 dílů květu tužebníku jilmového
5 dílů nati rdesna ptačího – truskavce
5 dílů květu vřesu
3 díly kořene jehlice trnité
Příprava čaje je obdobná jako u prvního receptu.
Pokud se chcete dozvědět více do hloubky něco o bylinkách a míchání bylinkových směsí, mrkněte na přednášku, rozdělila jsem ji do 3 částí:
K přednáškám se dostanete TUDY >>>