Už jako dítě jsem milovala procházky a toulky přírodou, i když to bylo třeba jen za humny. Navíc mi to bylo i vzácné, protože jsme bydleli v paneláku. Aspoň na okraji města, kde bylo dětské minihřiště, dostatek zelených ploch a pole, nedaleko i malý lesík, kam jsme s kamarády pořádali výpravy. Ale když jsme jeli za prarodiči na veknov, kteří bydleli v chaloupce s velikou zahradou a ovocnými stromy a keři, byl to pro mě podstatný rozdíl a moc jsem si to tam užívala.
Ten pocit volnosti, svobody ve mně zůstává při takových toulkách do teď. Kolikrát stačí projit si jen tak zahradu a kochat se, tu a tam si něco utrhnout do pusy z keře nebo stromu. Jsem moc ráda, že se mi splnil jeden ze snů a mohu si užívat způsob života na venkově, po kterém jsem vždy toužila. Hlavně je to eldorádo pro děti.
Při takových pochůzkách po zahradě nebo i přírodě jsem pořídila spoustu fotografií. Moc mě baví dělat makrofotky, tak nechybí motýli, čmeláčci a další hmyz. Už v dřívějším článku PROČ MÁM RÁDA PLELEVE NA ZAHRADĚ jsem psala, že ráz naší zahrady směřuje spíše k přírodnímu a volnému stylu a tak není nouze o rozmanité obyvatele.
Pohled z očí do očí 🙂
Zde mi asistovala dcera
Její ručka drží květ dobromysli s babočkou kopřivovou. Prý aby se tolik nekýval ve větru a já jej mohla hezky vyfotit 🙂
Páreček nosatců na divizně
